Německé orgány se začínají inspirovat u nás

Všichni jsme ještě v šoku z teroristických útoků v Paříži. Po celé Evropě fungují zpřísněná bezpečnostní opatření. U nás jsme je mohli zaznamenat zejména v největších českých městech při vzpomínkových akcích k 17. listopadu.

Zvýšená přítomnost policistů v ulicích je reakcí na útok, k němuž se přihlásil Islámský stát. Společně pociťujeme potřebu ochrany našich elementárních hodnot, svobody a demokracie. Evropa se semkla a ve vyjádřeních soustrasti pařížským obětem zaznívá zároveň odhodlání zabránit tomu, aby se takové masakry opakovaly.

Přitom riziko se zvyšuje, evropské státy jsou pod náporem vlny imigrantů z islámských zemí. Česká republika, která k uprchlíkům zaujímá nekompromisní postoj, byla ze strany EU a pár některých domácích aktivistů kritizována. Takovým hlasům nelze než odpovědět slovy ministra vnitra Milana Chovance, jež uvedl první říjnový den na plénu Poslanecké sněmovny: Prostě jsme sebevědomý hrdý národ, který bude říkat své pravdy a své teze, o kterých je přesvědčen.

A já zároveň dodávám, že svůj názor měnit nebudeme. Detence u nás zadržených osob má smysl a probíhá striktně podle platných zákonů. I díky tomu se počet imigrantů na našem území snižuje. Pohybuje se v řádech desítek lidí. Jak by tomu bylo, kdyby se podobně chovaly i ostatní evropské státy?

Na začátku listopadu jsem se jako místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti účastnil třídenní pracovní návštěvy Berlína. Jednali jsme s výbory Spolkového sněmu a se zástupci ministerstva zahraničí, byli jsme přijati vrchním ředitelem sekce pro migraci na spolkovém ministerstvu vnitra a absolvovali jsme setkání se členy výboru Spolkové rady pro Evropskou unii. Společným tématem byla imigrační problematika. Statistické údaje hovoří za vše. V Německu bude na konci roku na jeden milion imigrantů. Podle oficiálních čísel spolkového ministerstva vnitra je dvacet procent z nich analfabetů, čtyřicet procent bez dokladů nebo má doklady padělané. Nárok na uprchlický azyl má podle platných mezinárodních dohod pouhých pětatřicet procent osob.

To jsou holá fakta, ke kterým musím dodat celoevropskou realitu: Dohodnuté hotspoty nefungují, přerozdělování se nekoná, návratová politika neexistuje.

Na jednáních s našimi západními partnery se ukázalo, že politika našeho premiéra a ministra vnitra je správná, a i německé orgány se začínají inspirovat a chovat stejně.